Václav Štětka: Na semaforu červená – úroveň mediální plurality se zhoršuje

Evropský univerzitní institut ve Florencii (EUI) zveřejnil minulý týden závěrečnou zprávu z projektu Media Pluralism Monitor (MPM), který koordinoval tamější Centre for Media Pluralism and Media Freedom ve spolupráci s odborníky a výzkumnými týmy z 30 evropských zemí.

Projekt podporovaný Evropskou komisí běží již od roku 2014 a představuje unikátní, standardizovaný způsob mapování rizik pro pluralitu mediálního prostředí v dlouhodobé, komparativní perspektivě.

Tento měřící nástroj, vyvinutý s cílem poskytnout podklady pro přijímání politických opatření na ochranu mediální plurality v Evropské unii, lze vnímat jako určitý systém předběžného varování, jenž ukazuje, jaké konkrétní oblasti mediálního prostředí jsou v jednotlivých zemích potenciálně ohrožené nedostatkem svobody a rozmanitosti mediálních kanálů či obsahů.

Na rozdíl od globálních žebříčků úrovně mediální svobody, vydávaných každoročně organizacemi jako Freedom House nebo Reportéři bez hranic, je MPM založený primárně na poznatcích z akademického výzkumu, přičemž nevytváří pořadí jednotlivých zemí a není redukován na jediné finální skóre.

Koncept mediální plurality je v tomto projektu pojímán komplexně, prostřednictvím čtyř hlavních pilířů či dimenzí, akcentujících (1) právní garance existence svobodného mediálního prostředí (Basic Protection), (2) pluralitu mediálního trhu (Market Plurality), (3) ochranu nezávislosti médií proti politické kontrole (Political Independence) a (4) zajištění přístupu do médií sociálním a kulturním menšinám (Social Inclusiveness).

Každá z těchto dimenzí je hodnocena na základě matematického modelu využívajícího údaje z dvaceti dílčích indikátorů a dvou set individuálních proměnných. Evaluace probíhá na třístupňové škále, a to podle míry rizika, které pluralitu médií v dané zemi charakterizuje.

Celkový výsledek tak má ve zjednodušené verzi podobu (dnes tak populárního) „semaforu“, kde zelená barva indikuje nízkou míru rizika (do 33% průměrné hodnoty), žlutá střední a červená vysokou (nad 66%).

Přitom platí, že červená nemusí automaticky znamenat krizovou situaci či bezprostřední ohrožení; jde spíše o signál, který naznačuje, že dotyčná oblast je z hlediska normativního pohledu na fungování médií v demokratické společnosti určitým způsobem deficitní, a vyzývá k přijetí opatření ke zlepšení, ať již ze strany regulátorů, zákonodárců či médií samotných.

MPM2020: rizika pro politickou nezávislost médií

Koncentrace médií a omezování politické nezávislosti: staré problémy v nových kabátech

Jak si tedy státy Evropské unie (doplněné o Albánii a Turecko) v nejnovějším vydání Monitoru stojí?

Rozložení rizik ve třech ze čtyř sledovaných dimenzí víceméně kopíruje situaci z předchozích let: legislativní ochrana plurality a svobody projevu (Basic Protection) vykazuje relativně nejnižší míru rizika (s průměrným skóre 33% napříč EU+2); politická nezávislost a sociální inkluzivita se pohybují uprostřed (47% a 52%), s minimálními odchylkami od hodnot z předchozího MPM; naopak dimenze tržní plurality zaznamenala výrazné zhoršení (z 53% v roce 2017 na 64%), a blíží se již hranici vysokého rizika.

Průměrné hodnoty nicméně zakrývají dílčí posuny v rámci jednotlivých dimenzí i států, z nichž většina má negativní, tj. zhoršující se tendenci.

Počet zemí, které ukazují vysoké riziko na „semaforu“ politické nezávislosti, vzrostl ze čtyř na sedm (k Polsku, Maďarsku, Slovinsku a Turecku se v letošním vydání MPM přidaly Rumunsko, Bulharsko a Malta); pluralita mediálního trhu je klasifikována vysokým stupněm rizika již ve 13 zemích oproti šesti v roce 2017 – včetně České republiky.

Ve většině případů se na tomto stavu podílí vysoký stupeň koncentrace vlastnictví (a to jak tradičních, tak nových médií), které podle MPM charakterizuje všechny země EU s výjimkou Francie, Německa a Řecka, a také ovlivňování redakčních obsahů ze strany vlastníků a zadavatelů reklamy.

Obzvlášť se to týká  (nikoli však exkluzivně) nových členských států EU z východní a střední Evropy, jež jsou rovněž výrazně více ohroženy omezováním nezávislosti veřejnoprávních médií, a také netransparentním, politicky motivovaným rozdělováním státních prostředků na reklamu – což, jak ze závěrečné zprávy vyplývá, jsou klíčové indikátory, které se o „zčervenání“ pomyslného semaforu v rámci dimenze politické nezávislosti v těchto zemích zasloužily nejvíce.

MPM2020: vliv vlastníků a dalších komerčních aktérů na redakční obsah

Optimističtější obrázek nenabízí ani pohled na tu část MPM, která se samostatně věnuje hodnocení plurality v prostředí digitálních médií – naopak, průměrné hodnoty rizika jsou ve většině ze sledovaných dimenzí (s výjimkou tržní plurality) ještě o něco vyšší než u tradičních médií. Jak zpráva upozorňuje, digitální komunikační ekosystém sice na jednu stranu nabízí příležitosti pro rozšiřování mediální nabídky a pro nové, otevřenější formy přístupu k informacím, avšak na druhou stranu přináší svébytná rizika.

Mezi nejvíce zmiňované patří netransparentnost algoritmů, šíření dezinformací, nerovnosti v přístupu k technologiím a  digitální gramotnosti, či obecně rostoucí dominanci technologických korporací, vymykajících se demokratické kontrole. Data MPM každopádně poskytují podporu pro stále častěji slýchaný argument, podle kterého rozvoj digitálních médií není samospásným řešením problémů ohrožujících pluralitu tradičního mediálního prostředí; naopak často staví snahy o ochranu svobody a plurality před nová, neméně závažná dilemata.

MPM2020 a Česká republika: ve středu Evropy?

Aktuální stav mediální plurality v České republice lze do značné míry vnímat jako koncentrovanou verzi výše popsaných evropských trendů.

Dimenze zahrnující ochranu základních hodnot, jako například svobodu projevu či svobodný výkon novinářské profese, je – stejně jako v předchozích letech monitoringu – v „zelené“ zóně, stejně jako tři z pěti dílčích indikátorů této dimenze; hranici nízkého rizika mírně překračují indikátory univerzálního přístupu k internetu a ochrany práva na informace (ten druhý především kvůli přetrvávající neochotě úřadů poskytovat vyžádané informace, i kvůli dosud stále neexistující právní ochraně whistleblowingu).

Jestliže v první sledované dimenzi nevykazuje česká mediální scéna zásadnější nedostatky (což samozřejmě neznamená, že situace je bezproblémová), totéž už nelze říct o dimenzi druhé, měřící pluralitu mediálního trhu. Naopak průměrná hodnota rizika v této oblasti (74%) patří k nejvyšším v EU (vyšší má pouze Bulharsko, Rumunsko a Litva).

Příčiny tohoto stavu není domácímu publiku jistě třeba zdlouhavě vysvětlovat; podílí se na něm zejména vlastnická koncentrace v rukou oligarchů, neexistence mechanismů chránících redakce před jejich zásahy do obsahů, stejně jako omezená míra transparentnosti vlastnictví (na což opakovaně poukazuje např. česká pobočka Transparency International).

Třetí dimenze monitoru mediální plurality – politická nezávislost – vykazuje zvýšenou míru rizika (56%). Česko v případě této dimenze potvrzuje svou geografickou polohu ve středu Evropy. Zatímco směrem na západ jsou rizika pro politickou nezávislost znatelně nižší, směrem na (jiho)východ jsou až na výjimky vyšší (a to leckdy výrazně).

Celková míra rizika je – opět nikoli překvapivě – ovlivněna především úzkou provázaností politiky a mediálního byznysu, reprezentovanou jak několika vlastníky-politiky, tak neformálními vazbami mezi konkrétními mediálními skupinami a politickými aktéry. Riziko vyplývá také z rostoucího úsilí o politickou kontrolu veřejnoprávních médií (jakkoli je hodnota 58% stále jedna z nejnižších ve střední a východní Evropě).

Poslední dimenze, sociální inkluzivita, je charakterizovaná disproporčním rozložením rizika napříč jednotlivými indikátory. Zatímco dva z nich – reprezentace a přístup menšin a osob se zdravotním postižením do médií – vykazují nízký až zanedbatelný stupeň, dva další (služba lokálním/regionálním komunitám a přístup žen do médií) se vyznačují nadprůměrně vysokou mírou rizika, v rámci EU vůbec nejvyššího.

Zhoršující se situace lokálních médií je relativně dobře známá a v rámci profesní komunity diskutovaná (bohužel bez konkrétních perspektiv na zlepšení); nízké zastoupení žen ve vedení redakcí a v dalších manažerských pozicích (včetně veřejnoprávních médií), stejně jako jejich nedostatečná viditelnost v roli komentátorek a expertek, pohříchu systematičtější pozornosti a reflexi zatím spíše uniká.  

Na tahu je Brusel

Ačkoli se aktuální studie Media Pluralism Monitor (zpracovávající data za roky 2018-19) v některých ohledech znatelně liší od předchozích ročníků – zejména pokud jde o zavedení nových indikátorů pro měření plurality online médií – nelze současně zakrývat, že většina problémů, jež projekt zkoumá a popisuje, není nových, a jednotlivé země včetně České republiky se s nimi potýkají již řadu let; aktuální pandemie koronaviru (a ekonomická recese, která již naplno zasahuje mediální trhy napříč Evropou) tyto nedostatky nejspíše ještě dále prohloubí.

Rovněž některá navrhovaná systémová opatření na zlepšení situace v nejvíce ohrožených oblastech se periodicky opakují, ať již jde o zavedení limitů na koncentraci mediálního vlastnictví (především pokud jde o křížené vlastnictví), zvýšení vlastnické transparentnosti, omezení politického vlivu na veřejnoprávní média či důslednější monitoring státní reklamy. Problémem byla vždy implementace těchto (a dalších) návrhů, do které se Evropská komise doposud příliš nehrnula. Zda tedy bude mít letošní MPM na rozdíl od svých předchůdců praktické dopady v oblasti evropské mediální politiky, na to si budeme muset teprve počkat.

Informace z Bruselu nicméně naznačují, že tomu tak tentokrát skutečně může být. Jedním ze signálů o změně kurzu byla explicitní výzva k využití MPM „na identifikaci rizik pro pluralitu v mediálním sektoru“, kterou loni adresovala nastupující předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyden v dopise místopředsedkyni EK Věře Jourové, vymezujícím agendu jejího úřadu.

Téma mediální plurality je od nástupu nové komise v Bruselu skloňované mnohem častěji a hlasitěji než dříve, a sama Věra Jourová v souvislosti se zveřejněním MPM anoncovala, že jeho závěry budou součástí připravované zprávy o vládě práva v jednotlivých členských zemích (chystané na září), a budou také použity pro tvorbu specifických politik v rámci Akčního plánu pro demokracii či v rámci legislativy o digitálních službách.

Priority Komise nepochybně může ještě změnit probíhající pandemie, která již ostatně zapříčinila odklad zveřejnění MPM2020 o více než čtyři měsíce. Nicméně je zřejmé, že šance na to, aby byly podniknuty konkrétní, systematické kroky na ochranu mediální plurality v rámci Evropské unie jako celku, nebyla ještě nikdy tak vysoká jako dnes.

Václav Štětka

Autor působí na britské Loughborough University, kde momentálně vede výzkumný projekt „The Illiberal Turn?“ zabývající se vztahem mediální konzumace a polarizace v zemích střední a východní Evropy. Na projektu Media Pluralism Monitor spolupracuje od roku 2015, je koordinátorem sběru dat za Českou republiku. Václav Štětka je členem Expertní rady NFNZ.